Ketynka a holky
Ketyna už se z té hrůzy která jí potkala vzpamatovala. Už se radostně proběhne po zahradě, přijde pozdravit Pokču a běhá tak že jí Reni s Inou někdy sotva stačí. K vánocům dostaly oblečky aby jim nebyla zima a teď když v únoru napadlo tolik sněhu tak je využijí. Museli jsme udělat cestičky aby vůbec na tu zahradu mohla jinak by tam zapadla a nevím jak bychom jí hledali. A kníračkám je také hej no hej Ina ta běhá jí ten sníh tak nevadí ona má ráda vodu a tak i tu zmrzlou. Reni to je ovšem naše princezna našlapuje zlehýnka a z výšky hezky opatrně. Vyčůrat a domů. A tam už na holky čeká naše malá vnučka, která s nimi občas večeří a když se zlobím tak říká -já pejsek - a je to.A ubíhá čas jako voda. Přišel do rodiny ještě jeden člen a to vnouček. Ketynka opět obdivuje malé miminko a tulí se k němu. On však není jako Naty ten tak vodu a všechno rozmontovat jak se postavil na nožičky je ho všude plno a také křiku. Všechno chce vidět, vše si osahat a Kéťa začíná před ním utíkat i když přijde je velké vítání ale pak je toho dost a běží se schovat a on jí honí a křičí a je veselo.